Po snídani se jdeme projít po pláži do Paje pro vodu. Pláž je krásná, opravdu dlouhá, táhne se po celém východní pobřeží. Oproti Nungwi jsou zde velmi znatelné rozdíly mezi přílivem a odlivem. Zpět se vracíme autobusem a v plánu je jediné, válet se u bazénu. Je trochu zataženo, takže aspoň není takové vedro.
Válení nás baví tak do oběda, a po něm se vydáváme opět busem dala dala č. 340 do národního parku Jozani Forest, jehož hlavní zajímavostí je endemický druh opice - gueréza zanzibarská.
Jozani se považuje za poslední pozůstatek původního lesa. Vstupné je 25 000 TZS/osoba (261 Kč) a prohlídka pralesa trvá asi hodinu, je s průvodcem, který si samozřejmě na konci nezapomene říct o tips. Dozvíte se informace o místních stromech, rostlinách a na konci uvidíte i ty očekávané opičky. Lidí se nebojí a jsou roztomilé. V ceně vstupenky je ještě prohlídka mangrovové bažiny, kam ale musíte dojít. Od návštěvnického centra se musíte vrátit zpět na hlavní, přejít ji a jít stále rovně, je to asi 1,5 km. Za nás mangrovy nic moc, příště bychom mohli vynechat. Po cestě k nim se ještě nachází želví záchranná stanice, kterou je také možné navštívit za 10 USD/osoba (235 Kč).
U cesty si kupuju slaďoučký ananas a dala dala busem jedeme zpět do Paje, kde si jdeme dát večeři do restaurace Bausinga. Jídlo je levnější, než všeobecné místní poměry, a moc chutné.
Zpět do Bwejuu se bohužel vracíme už po tmě, volíme cestu po pláži. K naší smůle je ale poměrně velký příliv, tudíž se ne všude dá po pláži projít. Musíme se vrátit k hlavní cestě. Hlavně, že se nedoporučuje chodit zde po tmě. Maříkovi do ruky vrazim sprej na komáry, já svítím a svižným krokem upalujeme na naše ubytko. Po chvíli se vracíme zpět na pláž, kde si myslíme, že je to bezpečnější, no nevím. Potkáváme místního týpka, já mám docela strach a tak uháním na ubytko, které už v dáli vidím. Vím, že se Mařík o sebe postará a případně mu uteče.
